Tento kostel je všeobecně považován za pozoruhodnou stavbu. Byl postaven v raně gotickém slohu za přispění hrabat Razumovských. Silueta je rozčleněna do partií rozličné výšky, vnějšek je řešen různými přístavky a arkýři. Lze zde pozorovat prvky románské, gotické, barokní i lidové. Na západní straně kostela jsou vstupní dveře do podzemní hrobky hrabat Razumovských. Mohutný oltář situovaný i s věží na západní straně kostela je vyřezán ze dřeva v gotickém slohu. Kostel byl slavnostně vysvěcen dne 19. září 1908 arcibiskupem ThDr. Františkem Bauerem. Tato stavba netvoří jen viditelnou dominantu obce, ale je i její nejvzácnější kulturní památkou. Od 28. března 1990 je kostel zapsán na seznamu státem chráněných kulturních památek. 

Kaple pochází z roku 1769. Postavit ji dal tehdejší držitel Životic svobodný pán Karel Orlík z Laziska, jako dík za své uzdravení z těžké nemoci. Neznámý stavitel vybudoval kapli obdélného půdorysu se zaobleným nárožím a odsazeným presbytářem v podobě apsidy. Je vystavěna v barokním slohu s nízkou věží. Poutě se zde konají vždy první neděli po svátku Povýšení svatého Kříže (14. září). Uctíván je obraz Božského Salvátora, který je umístěn na oltáři. Hlavní poutní mše svatá je sloužena před kaplí. Na toto poutní místo přícházely procesí z blízkého i dalekého okolí. 

Kaple byla postavena v roce 1768 Karlem Františkem Orlíkem z Laziska namísto původní obecní zvonice. Jednalo se o malou kapli obdélného půdorysu s půlkruhovým zakončením. V letech 1896-1897 byla přestavěna na větší, ve které by mohla být, alespoň občas, sloužena mše svatá pro místní obyvatelstvo. V letech 1992-1995 se uskutečnila generální rekonstrukce kaple. Hertický zvon z roku 1761, který je umistěn v kapli, prohlásilo v závěru roku 2003 ministerstvo kultury České republiky za kulturní památku.

Byl roku 1812 zbudován na místě přibližně o 100 let staršího a velikostí již nedostačujícího kostelíku. Základní kámen byl položen 23. dubna 1811. Dne 12. října 1812 byl na věž dostavěného kostela vztyčen kříž. Hlavnímu oltáři dominuje vyobrazení svatého Floriána z r. 1861. Po odsunu většiny německého obyvatelstva v březnu 1946, díky nezájmu nových obyvatel a ve shodě s tehdejším postojem státu k církvím, stavba pozvolna chátrala. Díky zájmu rekreantů po roce 1970 se o kostel znovu začalo dbát a postupně se dostával do dnešní podoby. 

Jednolodní stavba téměř čtvercového půdorysu s odsazeným kněžištěm přiléhajícím k východní straně lodi byla postavena v první polovině 14. století. Později byla na jižní straně přistavěna sakristie. Z hřebene střechy kostelní lodi vyrůstá nevelká polygonální vížka se zvonem z roku 1766. Při rekonstrukci koncem 18. století bylo kněžiště zaklenuto pruskou klenbou (ostatní prostory kostela jsou plochostropé) a prolomena nynější okna. Zdejší varhany patří k nejstarším ve Slezsku. Od roku 1958 je kostel zapsán na seznamu státem chráněných kulturních památek. 

První zmínka pochází z roku 1588. V té je uváděn kostel Nejsvětější Trojice s hodnotným původním vybavením k němuž patří obraz svaté Barbory od opavského malíře Günthera. Jedná se o dílo, které bylo v roce 1776 barokně upraveno. V kapli směrem k Moravici stojí socha svatého Jana Nepomuckého.